Kuba Geografie

Ostrov Karibiku
Karibská oblast se skládá z Velkých Antil, Malých Antil a z Baham. Tato souostroví tvoří spojovací článek mezi kontinenty Severní a Jižní Amerika. Kuba je součástí karibského souostroví Velké Antily. Ostrovní stát Kuba zahrnuje vedle svých čtrnácti provincií rovněž ostrov Isla de la Juventud (Ostrov mládeže). Kromě toho ke Kubě patří tisíce malých ostrůvků rozmístěných na kubánském šelfu, takže celková rozloha tohoto ostrovního státu zaujímá 110.922 km². Mezi více než tisícem karibských ostrovů je Kuba největším.
Poloha
Kuba se nachází na 23°17’  - 19°49’  zeměpisné šířky a 74° - 85° zeměpisné délky. Hlavní město Havana leží zhruba na zeměpisné šířce Kalkaty. Břehy ostrova omývají tři různé oceány. Severní pobřeží hraničí s Atlantským oceánem. Severozápad sousedí s Mexickým zálivem. Jižní pobřeží oproti tomu leží v Karibském moři. Pokud by ani toto turistům po Kubě nezaručovalo dostatek rozmanitosti, ostrov Hispaniola je vzdálený pouhých 77 km a Jamajka 140 km. Dokonce ani Florida není od Kuby daleko - jen 180 km.

Pobřeží a vodní toky
Severní pobřeží Kuby pokrývají z velké části strmé skalnaté břehy. Pobřeží se ze dna moře začala zvedat před miliony let vlivem tektonických procesů.
Oproti tomu jižní pobřeží je rovinaté a příznivcům cestování po Kubě nabízí kilometry dlouhé písečné pláže. Kromě pláží tu však můžete objevit i mangrovníkové lesy, bažiny a mělké vlhké oblasti, které připomínají močály.
Vedle toho Kubou protéká 200 řek. Masivní zásahy do přírody bohužel vedly ke ztrátám vody v řekách. Většina vodních toků je proto často silně znečištěna nebo postižena zarůstáním. Nejvýznamnějšími kubánskými řekami jsou Río Cauto, Río Hanaba, Río Cojimar. Ani tyto řeky většinou nejsou kvůli nedostatku vody splavné.
Isla de la Juventud je druhým největším ostrovem Kuby a poskytuje široké úseky pláží. Vulkanický původ ostrova se projevuje na částech pobřeží, které mají černý písek.

Geografické členění a pohoří
Povrch Kuby je s výjimkou čtyř větších horských pásem tvořen rozlehlými nížinami. Abyste se z východního konce pobřeží dostali na konec pobřeží západního, museli byste urazit 1.250 km. Vzdálenost mezi severním a jižním pobřežím je různá, nejkratší měří 32 a nejdelší 145 km. Ostrov převážně vykazuje výškové polohy mezi 0 a 100 metry. Pěstování zemědělských plodin závisí na složení hornin. Sedimentovaná hornina měla za následek vznik kvalitní půdy, vhodné pro velkoplošné pěstování cukrové třtiny. Pevná hornina hadec oproti tomu způsobuje neplodnost půdy, která tím pádem umožňuje pouze extenzivní využívání pastvin.
Nejvyšší hory se nacházejí na východě Kuby, v pohoří Sierra Maestra. Pico Turquino je se svými 1.974 metry nejvyšším vrcholem ostrova a leží na východě Kuby. Severovýchodně od něj se rozprostírá masiv Sagua-Baracoa. Ve středu Kuby se vypínají pohoří Escambray a Sancti Spíritus. Na západě se táhne horský masiv Cordillera de Guaniguanico.
Východní Kuba
Východ Kuby je hornatý. Nejvyšší hory se nacházejí na východě Kuby, v pohoří Sierra Maestra. Kromě Pico Turquino mohou turisté obdivovat také Pico Martí s výškou 1.722 m a La Gran Piedra s 1.214 m. Na severovýchodě se rozprostírá horský masiv Sagua-Baracoa. Tady cestující po Kubě najdou tropický deštný prales. Guantánamo je pokládáno za nejsušší oblast Kuby a leží jižně od pohoří Sagua-Baracoa.

Centrální Kuba
Pro krajinu centrální Kuby jsou typické široké roviny. Tyto roviny jsou úplně odlesněné a dnes slouží převážně k produkci cukrové třtiny. Rovněž střed Kuby má svá horstva, pohoří Escambray a Sancti Spíritus.

Západní Kuba
Horský masiv Cordillera de Guaniguanico tvoří dvě pohoří – Sierra del Rosario a Sierra de los Órganos. Sierra del Rasario je geologicky velmi mnohotvárné, s horninami s nejrozmanitějším složením a s nejrůznější dobou vzniku a má navíc proměnlivý reliéf. Sierra de los Órganos se člení do tří úrovní reliéfu. Cestující po Kubě zde najdou výškové polohy mezi 100 a 300 metry, rozličně erodované kopce a vrcholy vápencových pohoří s polohou 400 až 500 metrů.